Nová republika Ivan David
Jiří Jírovec
26. 7. 2020
Kdysi spadaly do oblasti pavědy odsuzované v padesátých letech jako reační mendelismus-morganismus. Od té doby se mnohé změnilo. Geny mohou za mnohem víc než jsme kdy tušili. Komunisté prý mají mají v těle gen kradení. Záhadou zatím zůstává jeho přenos. Kradlo se přece dávno před tím, než „k“ slovo vůbec objevilo. Je nepochybné, že záleží na definici krádeže. Z OKD zmizelo odhadem 100 miliard korun. Možná je ukradl Bakala, aby mohl financovat vilu ve Švýcarsku a Knihovnu Václava Havla v Praze.
Jenže za těmi penězi nejspíše jsou podnikatelské záměry využívající zavedené metody, jimiž se přesouvá kapitál z jednoho místa na druhé.
S podnikatelskými záměry to je jako se zabíjením. Podle Desatera je zakázané, ale presidenti a generálové mohou zabíjení zařadit do kategorie obrany. Feldkuráti pak vojákům vysvětlí, že nebudou zabíjet lidi, ale nepřátele, jichž není škoda.
Za dob ministra Kocourka (ODS) se vynořil termín „odklonit peníze“. V jeho případě šlo o to, aby na peníze nedosáhla po rozvodu jeho bývalá manželka. Bylo to legální, ale vypadalo to blbě. Legálnost odklánění roste s velikostí obnosu, která určuje kvalitou právníků a finančních poradců. Několik tisicovek na účtu nebudete nikdo odklánět. Stejně tak se nevyplatí „přiklánění peněz“ od chudé k ještě chudší straně sporu.
Věnujme se nyní genu udavačství. V české společnosti je znám z nedávné historie. V roce 1968 se objevily zprávy, že Gestapo dostávalo za Protektorátu tolik udání, že jich část házeli do koše. Naše společnost se nepoučila a tak ji svým způsobem opakuje. Gen udavačství je přítomen zejména tam kde přestaly existovat alespoň nějaké morální zábrany.
Informátorství je třeba odlišit od udavačství. Informátor spolupracuje s policií a tajnými nebo nejtajnějšími službami. Podle dohody získává a předává informace, které moc považuje za důležité.
Informátor Jarek Nohavica prý prozradil tajné policii, že Kryl žije v Mnichově v malém bytě a má konflikty ve Svobodné Evropě. Obdobně „důležité“ byly informace o Semaforu (prý od Josefa Dvořáka), naznačující, že Suchý je žárlivý na schopnější lidi v divadle a chtěl by Dvořákovu skupinu z divadla vyhodit.
Předmětem zájmu StB byly podružnosti: Kdo, kde a s kým souloží nebo chlastá. To již dávno nejsou utajené informace, místo agentů máme bulvár.
Informátorem se člověk stával z přesvědčení a nebo ze strachu odmítnout. Za udavače tedy nelze považovat Františka Čuňase Stárka, když se stal spolupracovníkem BIS. Je pravda, že porušil manifest Magora Jirouse, který vylučoval spolupráci s establishmentem. Magor je pod drnem a nová moc za zkušenost s prací v podzemí ráda zaplatí.
Moderní technologie přivedly informátorství na mizinu. Jako ovce používáme twitter, facebook, instagram i google, píšeme emaily, které si posíláme zadarmo prostřednictvím několika center, které je tak mají pěkně pohromadě přichystány na prodej a nebo jinému využití. Moc má naše profily, které může spojit s informací kde jsme se pohybovali, co jsme koupili na kartu a jak blízko jsme byli od možného nositele viru nebo nebezpečné myšlenky.
Kdysi jsem napsal Disidentskou pohádku. Dovolím si z ní ocitovat závěr: „I stalo se, jak anály zaznamenávají, že se chystala sláva veliká. Spřátelení panovníci se měli setkat k objímání, poplácávání po zádech, hodování a zvěčnění najatými umělci.
Uniformovaní i tajní policajti, udavači i narychlo získaní zvědové sestoupili mezi disidenty.
Piklů a jiného nebezpečí sepsali na 70 000 stránek. Co vše bylo v těch stránkách napsáno, těžko říct. Snad jen to, že se drábové zajímali, v kterých herbercích či krčmách disidenti rokují a nocují a kde ve stanech, či snad i pod širákem bez kontroly přebývají.
V pohádkách bývá zlo poraženo. V té naší nikoli, to se jen moc zachvěla hrůzou. Nejvyšší biřic si pohrál se slovy a vládcům vysvětlil, že co činí, dobře činí: „Z právního hlediska má tento způsob kontroly politických protestů vést k obvinění a odsouzení. Z politického hlediska jde o vytváření atmosféry strachu z disentu.“
Sedmnáct nejnejnebezpečnějších živlů vydáno mělo býti soudní moci, to kvůli zajištění klidu na práci. Pohádka možná někomu připomene české země, ale pochází z kraje ontárijského.“
Na rozdíl od informátora, udavač má v genech úmysl získat pro sebe výhodu, někoho poškodit a nebo dosáhnout obé.
Lze je najít mezi novináři, kteří selektivně udávají „hříchy minulosti.“ Potřebují se zavděčit a tak neváhají vsunout do zprávy o smrti herce Miloše Nesvadby větu: „Podepsal Antichartu a jeho jméno se objevilo na druhé straně Rudého práva.“
Udavači jsou mezi historiky, kteří interpretují historii způsobem, který označuje Čechy za svině, protože po válce věšeli Němce a zabíjeli vyháněné civilisty. Honorář se hodí a naši milí krajané nám možná ta zvěrstva jednou odpustí.
Nejhorší je, když se gen udavačství spojí s touhou po politické moci. Vrchol v tomto směru představují Piráti a zhrzení ůředníci posílající udání k EU. Vy ani netušíte, říkají eurocarům, jací jsou ostatní Češi a najmě jistý Babiš vyžírkové. Nedávejte nám peníze, snažně prosíme, dokud je s vaší pomocí nevykouříme z děr. Jen pak zavládne čistota a pořádek. Jsme tak čestní, že vás udáme, když nám rychle nevyhovíte.
K politickému udavačství patří i kříš’tálově čistá udání podávaná k policii. Není důležité zvítězit u soudu, ale žalobu podat.
Čapí hnízdo se táhne již 5 let a stále je pohotově jako klacek na Babiše. Pavel Zeman má do příštích voleb je čas. Podle jejich výsledku buď Babiše očistí nebo vydá světské moci k upálení. Tak či onak to bude podle práva, neboť zástupce je právo. Jen se nesmí unáhlit.
Pozoruhodný je gen shromažďovací. Vyplňuje prázdnější část hlav občanů, kteří se shlukují, kdykoli je na náměstí nebo do sálu přivábí hlas volající k pořádku, slibující párek s hořčicí nebo beztrestné hození slinou nebo kamenem.
Za objevitele tohoto genu lze považovat Jana Wericha. Jeho zvídavé oči již v útlém věku zaregistrovaly davy v ulicích. Bylo to v roce 1918, kdy lidé s pocitem vítězství sráželi již bezbranné rakouské orly z budov a házeli je s do Vltavy.
Od té doby viděla náměstí, ulice i velké sály mnohé nositele tohoto genu. Tu na oslavu dopadení parašutistů, jindy při čekání na Gottwaldův návrat z Hradu, při státních pohřbech, uctívání Palacha nebo slavení výsledků 2:0 a 4:3 s nimiž jsme vyprovodili Rusáky ze Stockholmu. První máje a Letnou s cinkáním klíčů. Nacpané byly i sály v nichž to či ono oslavovali nebo podepisovali umělci.
Každou vrchnost těší, když lid kontrolovaně jásá nebo pláče, nohy tančí a jedna či obě ruce se vztyčí k pozdravu, jaký doba právě žádá. V této tradici pokračujeme. Davy jdou tu na náměstí, tu na Letnou a mávají a provolávají heslo DEMISI, DEMISI a DEMISI aniž by věděli co znamená.
Před vědci stojí těžký úkol zjistit, jak se geny přenášejí či potlačují v rodině a komunitě.
Velkou výzvou bude gen, který se objevil v souvislosti s pandemií. Jeho provizorní označení je TIG neboli Total Idiocy Gen (česky gen naprosté idiocie). Vyskytuje se u politiků, kteří pod tlakem opozice vydávají nesmyslná rozhodnutí a nebo u opozice, která správná rozhodnutí vlády napadá.
Účinnost TIGu je násobena myšlenkou, že epidemiologická opatření jdou až za lidskými právy. TIG významně zachvacuje méně inteligentní část společnosti, která ráda serve náhubek, narve se do barů a odejde s virem.
Odkaz na zdroj
