AC24.cz Redakce
Globální veřejno-soukromé partnerství (GPPP) je celosvětová síť zainteresovaných kapitalistů a jejich partnerů. (Foto: WEF, Hlavy OSN a WEF (Davosu) podepisují „rámec strategického partnerství“, New York 2019)
Tento kolektiv zainteresovaných (kapitalistů a jejich partnerů) se skládá z globálních korporací (včetně centrálních bank), filantropických nadací (od multi-miliardářských filantropů), politických think-tanků (mozkových trustů), vlád a jejich orgánů, neziskových organizací, vybraných akademických a vědeckých institucí, globálních charit, zaměstnaneckých odborů a jiných vyvolených „ideových vůdců“.
Tento článek byl uvolněn z premium sekce zdarma pro všechny čtenáře.
Pohodlně se usaďte a poslechněte si celý text:
GPPP kontroluje globální finance a světovou ekonomiku. Právě ono prostřednictvím globální správy stanovuje světovou, národní a místní politiku a pak takové politiky propaguje pomocí korporací mainstreamových médií (MSM), které jsou v rámci GPPP rovněž „partnery“.
Tyto politiky často nejdříve vymyslí ty think-tanky, než je přijmou vlády, které jsou rovněž partnery GPPP. Vládnutí je v takovém procesu transformací globální vlády GPPP do tvrdé politiky, legislativy a práva.
Podle našeho současného modelu Vestfálské národní suverenity nemůže vláda jednoho státu dělat legislativu nebo právo v jiné zemi. GPPP však prostřednictvím globální vlády vytváří politické iniciativy na globální úrovni, které potom přepadávají dolů k lidem ve všech zemích. K tomu typicky dochází přes zprostředkující distributory takových politik jako Mezinárodní měnový fond (MMF) nebo Mezinárodní panel o klimatické změně (IPCC) a národní vlády pak doporučené politiky realizují.
Politický kurz se stanovuje mezinárodně přes autorizované definice problémů a jejich předepsaná řešení. Jakmile to GPPP protlačí jako mezinárodní konsensus, tak je stanoven politický rámec. Zainteresovaní partneři GPPP pak kolaborují, aby zajistili, že se žádoucí politiky vypracují, realizují a vynutí. To je ten často citovaný „systém založený na mezinárodních pravidlech“.
GPPP tímto způsobem kontroluje mnoho zemí najednou, aniž by se muselo uchýlit k legislativě. To jim dává výhodu, když je potom nesmírně ztíženo provedení jakékoliv právní změny oproti rozhodnutím učiněným nejvyššími partnery GPPP (v jejich autoritářské hierarchii).
O GPPP se tradičně mluví v kontextu veřejného zdravotnictví a konkrétně v četných dokumentech Spojených národů (OSN) včetně těch z jejích orgánů jako Světová zdravotnická organizace (WHO).
V jejich dokumentu Propojení ke zdraví z roku 2005 WHO, když uváděla, co pro globální zdravotnictví znamenají Rozvojové cíle pro milénium, tak odhalila, jak se to všechno vynořuje právě z GPPP:
„K těmto změnám dochází ve světě, v němž se revidují očekávání ohledně role vlády: tedy, že veřejný sektor nemá ani finance, ani institucionální zdroje, aby vyřešil jejich problémy, a že je zapotřebí mixu veřejných a soukromých zdrojů… Vybudování globální kultury bezpečnosti a spolupráce je kriticky důležité… Spouštění globální zdravotní infrastruktury už probíhá.
Informační a komunikační technologie mají ve zdravotnictví otevřené příležitosti pro změnu, ať už to vedou politici nebo je to bez nich… Vlády k tomu mohou vytvořit a rozhýbat prostředí a investovat do prostředků, přístupů a inovací.“
Revidovaná role vlád znamená, že ony už neurčují kurz. Tradiční politici v poslední době už politiku vlastně nedělali, na to byli jiní partneři GPPP. Národní vlády byly degradovány na pomocníky vytvářející prostředí umožňující prosadit GPPP zdaňováním veřejnosti a zvyšováním vládních dluhů.
To je dluhový závazek k vyšším partnerům v hierarchii GPPP. Ti jsou také příjemci výnosů z těchto dluhů a zneužívají toho, čemu se komicky říká „veřejné investice“ k vytváření trhu jak pro sebe, tak pro širší osazenstvo GPPP.
Výzkumníci z Bus & Walt 2000 poskytují dobrou oficiální historii vývoje konceptu GPPP. Ti poukazují, že je to reakce na rostoucí deziluze z projektu OSN jako celku a vznikajícího uvědomění, že globální korporace jsou pro realizaci politik čím dál klíčovější. To koreluje s rozvojem kapitalismu zainteresovaných, který začal být popularizován poprvé v 70. letech.
Buse & Walt načrtli, jak bylo GPPP navrženo, aby zařizovalo účast nových lepšo-korporací. Tyto subjekty uznaly pošetilost svých předchozích zkázonosných postupů podnikání. Ty byly také připraveny odčinit své chyby a polepšit se. A ony se rozhodly, že řešení problémů budou dosahovat v partnerství s vládou. Ty existenční hrozby pak definovalo GPPP a jím vybraní vědci, akademici a ekonomové, které financovali.
Tito dva výzkumníci identifikovali klíčový proslov v Davosu (WEF) pronesený roku 1998 generálním tajemníkem OSN Kofi Annanem jako znamenající přechod k modelu globální vlády založenému na GPPP:
„Spojené národy se od té doby, kdy jsme se naposledy v Davosu sešli, transformovaly. Tato organizace podstoupila úplnou rekonstrukci, kterou bych popsal jako ‚tichou revoluci‘… Došlo k fundamentálnímu posunu. Spojené národy byly kdysi řízeny jen vládami. Dosud jsme se však poučili, že míru a prosperity nelze dosahovat bez partnerství, která zahrnují vlády, mezinárodní organizace, byznys komunitu a občanskou společnost… Do působnosti Spojených národů patří i světový byznys.“
Buse & Walt tvrdili, že to znamenalo příchod nového typu odpovědného globálního kapitalismu. Jak ale uvidíme, korporace toto uspořádání chápou o dost jinak. Buse & Walt ovšem též uznávali důvod, proč byl pro globální giganty bankovnictví, průmyslu, financí a komerce GPPP tak svůdným projektem:
„Posuvy v ideologiích a trendech v globalizaci zdůrazňovaly potřebu, aby globální vládnutí probíhalo jako záležitost užší spolupráce mezi soukromým a veřejným sektorem. Domníváme se, že přinejmenším část podpory pro GPPP pramenila z tohoto uznání a z touhy, aby část soukromého sektoru byla součástí globálního procesu tvorby regulatorních rozhodnutí.“
To je zjevný konflikt zájmů. Prostě se od nás očekává, že bez otázek zbaštíme, že globální korporace jsou odhodlány upřednostnit humanitární a ekologické záležitosti před ziskem. A myslet si, že systém globální vlády vedený GPPP je pro nás nějak prospěšný.
Aby tomu člověk uvěřil, tak to vyžaduje značnou míru naivity. Mnohé z těch zainteresovaných korporací byly odsouzeny nebo veřejné pohnány k odpovědnosti za zločiny, které spáchaly. K nim patří i válečné zločiny. Jedná se zjevně o pasivní souhlas politické třídy s tím, že by globální politiku, předpisy a rozpočtové priority měli v podstatě stanovovat tito „partneři“, což vypadá jako dětská důvěřivost.
Ta naivita je sama o sobě šaráda. Jak mnozí akademici, ekonomové, historici a výzkumníci už dávno poukazovali, dominance korporátního vlivu nad politickým systémem narůstá už po generace. Zvolení politici jsou v těchto poměrech už dávno podřízenějšími partnery.
S příchodem GPPP zažíváme proces zrození formalizace tohoto vztahu k vytváření soudržného světového řádu. Už od té doby politici prostě váznou právě v takovém scénáři. Oni ho ale nenapsali.
Je důležité v globálním kontextu pochopit rozdíl mezi vládou a vládnutím. Vláda si nárokuje právo přes jakýsi nejspíš jen kvazi-demokratický mandát, aby stanovovala politiku a nařizovala legislativu (právo).
Ty údajné Západní zastupitelské demokracie, které vůbec nejsou demokraciemi, stojí na modelu národní vlády, v níž zvolení poslanci sestaví výkonnou moc, která naplňuje legislativu. Např. ve Velké Británii se toho dosahuje pomocí parlamentního procesu.
Na mezinárodní scéně má k této formě národní vlády snad nejblíže Valné shromáždění Organizace spojených národů. U toho se projevuje chaboučký náznak demokratické odpovědnosti a může přijímat usnesení, která ač členské státy nezavazují, mohou vytvářet „nové principy“, z nichž se může stát mezinárodní právo, pokud budou později uplatněny Mezinárodním soudním dvorem.
To však ve skutečnosti není žádná světová „vláda“. OSN nemá žádnou pravomoc, aby nařizovala legislativu a formovala právo. Jediným způsobem je to, když se jeho „principy“ stanou právem prostřednictvím soudního rozhodnutí. Moc vytvářet právo nejustičním způsobem si rezervují vlády a jejich legislativní dosah je pouze v mezích jejich vlastních národních hranic.
Kvůli častým třenicím ve vztazích mezi národními vládami, začíná být globální vláda nepraktická. Vzhledem jak k nezávazné povaze rezolucí OSN, tak k mezinárodnímu přetahování o geopolitické a ekonomické výhody, neexistuje nic, co bychom v současnosti mohli nazvat světovou vládou.
Navíc je tu problém s národní a kulturní identitou. Většina lidí není připravena na vzdálenou, nevolenou světovou vládu. Lidé obecně chtějí, aby politická třída měla více demokratické odpovědnosti, nikoliv méně.
GPPP by určitě nejradši řídilo světovou vládu, ale její vynucení silou je mimo jejich schopnosti. Proto nasadili jiné prostředky, jako je klam a propaganda, aby vyvolávali dojem globální vlády.
Bývalý poradce Carterovy administrativy a zakladatel Trilaterální komise Zbigniew Brzezinski přišel na to, jak by šel tento přístup realizovat snadněji. Ve své knize z roku 1970 Mezi dvěma věky: Americká role v éře technetroniky (technokracie) napsal:
„Ač je cíl zformovat komunitu rozvinutých zemí méně ambiciózní než cíl světové vlády, tak je daleko dosažitelnější.“
Během posledních 30 let jsme zažívali, jak GPPP vyvíjelo řadu konceptů globální vlády. Velkým bodem zvratu byl návod na multilaterální vládu zainteresovaných od Davosu (WEF). WEF ve své publikaci z roku 2010 Záležitost všech: Posílení mezinárodní spolupráce na více provázaném světě nastínilo základní prvky zformování globální vlády zainteresovaných z GPPP.
Ti zřídili Rady své globální agendy, aby vymysleli a navrhli politiky pokrývající prakticky všechny aspekty naší existence. WEF vytvořilo odpovídající globální orgán pro všechny aspekty naší společnosti. Od našich hodnot a ekonomiky, přes naši bezpečnost a veřejné zdraví, naše systémy sociálního zabezpečení, spotřeby, přístupu k vodě, potravinové bezpečnosti, zločinnosti, našim právům, udržitelnému rozvoji a ke globálnímu finančnímu a monetárnímu systému, nic nezůstalo nedotčeno.
Výkonný předseda Světového ekonomického fóra (WEF, Davosu) Klaus Schwab formuloval, jaké jsou záměry globální vlády:
„Naším účelem vždy bylo stimulovat proces strategického myšlení mezi všemi zainteresovanými o způsobech, jimiž by se měly mezinárodní instituce a uspořádání adaptovat na současné problémy… světové vůdčí autority vždy mezioborově spolupracovaly na Agendě globálních rad multi-zainteresovaných, aby identifikovaly mezery a nedostatečnosti v mezinárodní spolupráci a formulovaly konkrétní návrhy na zlepšení…
Tyto diskuse probíhaly prostřednictvím Regionálních summitů tohoto Fóra v průběhu roku 2009 i během nedávného Výročního zasedání Fóra roku 2010 v Davosu-Klosteru, kde se řada vynořivších se návrhů testovala mezi ministry, generálními řediteli, šéfy neziskovek a odborů, vůdčími akademiky a dalšími členy komunity Davosu…
Proces Globálního překonstruování světa poskytl neformální pracovní laboratoř čili tržiště pro spousty dobrých politických nápadů a příležitostí k partnerství… Snažili jsme se rozšiřovat diskuse o mezinárodní vládě…, abychom do mezinárodního systému akumulovali celou škálu preventivních a koordinačních činností zvládání rizik.“
Do roku 2010 se WEF zabývalo procesem počátku Globálního překonstruování světa. Definovali mezinárodní problémy a navrhovali řešení. GPPP mělo to štěstí, že jejich návrhy vždy znamenaly více kontroly a partnerských příležitostí právě pro ně. WEF se snažilo rozběhnout rozšiřování jejich mezinárodní vlády.
V jednom příkladu za všechny britská vláda roku 2019 oznámila své partnerství s WEF na vypracování budoucích podnikatelských, ekonomických a průmyslových předpisů. Britská vláda se zavázala podpořit regulatorní prostředí vytvořené globálními korporacemi, které pak byly následně regulovány těmi samými předpisy, jaké samy vypracovaly.
WEF nemá jakýkoliv druh voličského mandátu. Nikdo z nás neměl žádnou příležitost ovlivnit nebo jen zpochybnit jejich úsudky a i tak pracují v partnerství s našimi údajně demokraticky zvolenými vládami a jinými zainteresovanými v GPPP, aby překonstruovali tu planetu, na které všichni žijeme.
V srdci GPPP spočívá ten kapitalismus zainteresovaných. Kriticky důležité je, že si uzurpovalo demokratické vlády (nebo ve skutečnosti spíše jakékoliv vlády), když umístilo do centra veškeré tvorby rozhodnutí globální korporace. Tito vůdci GPPP, ač svou pravomoc neodvozují od ničeho jiného, než sebe samých, představují svoji vlastní moderní interpretaci „božího práva králů“, a tak vládnou absolutně.
V lednu 2021 se WEF vyjadřovalo, jak oni ten Kapitalismus zainteresovaných vidí:
„Nejdůležitější charakteristikou dnešního modelu zainteresovanosti je to, že zájmy jsou v našem systému více jasně globální… To, na co se dříve v národní ekonomické politice pohlíželo jako na externality a záležitost tvorby rozhodnutí jednotlivých korporací, bude teď třeba začlenit nebo internalizovat do činnosti každé vlády, společnosti, komunity a jednotlivce. Centrem globálního ekonomického systému je planeta a její zdraví by se mělo při rozhodování činěného všemi ostatními zainteresovanými optimalizovat.“
GPPP bude dohlížet na vše. Na každou vládu, na všechny podniky, naše tzv. komunity (kde žijeme) a na každého z nás lidských individuí. My nejsme žádná priorita. Prioritou je ta planeta. Nebo to, co za ni WEF prohlásí.
Centralizovaná kontrola nad celou planetou, všemi jejími zdroji a nad každým, kdo na ní žije, v tom spočívá jádro étosu GPPP. Není třeba interpretovat záměry GPPP, ani nemusíme číst mezi řádky. Otevřeně se to prohlašuje v úvodu do iniciativy Velkého restartu (resetu) WEF:
„Světové ekonomické fórum, aby vylepšilo stav světa, zahajuje iniciativu Velkého restartu… Je tu krize Covid-19, která fundamentálně mění tradiční kontext tvorby rozhodnutí. Ty nekonzistence, neadekvátnosti a rozporuplnosti četných systémů – od zdravotního a finančního až po energetiku a školství – jsou tomu vystavené více než kdy jindy… Vůdci se nachází na historických křižovatkách… Jelikož vstupujeme do unikátního okna příležitostí, abychom my utvářeli zotavení, tak tato iniciativa poskytuje vhled do věcí a pomůže informovat všechny ty, kdo určují budoucnost stavu globálních vztahů, směrování národních ekonomik, priority společností, povahu modelů vedení podnikání a správu globálního veřejného blaha.“
Mělo by se uvést, že WEF je jen jednou z partnerských organizací mezi mnoha v GPPP. Oni jsou však mezi nimi během této pseudo-pandemie snad nejvlivnější z hlediska vztahů s veřejností. V rozporu s nadějemi Buse & Walt zíráme na to, jak se vynořuje globální korporátní diktatura, nikoliv služba planetě.
GPPP určí budoucí stav globálních vztahů, směřování národních ekonomik, priority společností, povahu modelů vedení podnikání a správu globálního veřejného blaha. Nikdo z nás nemá žádnou možnosti se toho v tom jejich projektu nebo v následném formování politiky jakkoliv účastnit.
Ač vlády politiku GPPP teoreticky nerealizují, tak ve skutečnosti je to tak, že ji realizují. V éře po II. světové válce se Globální politika v čím dál větší míře promítá do našich životů. Mechanismus promítání politických iniciativ GPPP, nejdříve do národní a pak do regionální a nakonec do místní politiky lze jasně vidět, podíváme-li se na trvale udržitelný rozvoj.
Roku 1972 soukromě financovaný, nezávislý think-tank (mozkový trust) Římský klub (CoR) publikoval Meze růstu. Stejně, jako jsme to viděli při rozběhu té pseudo-pandemie, tak i CoR využil jakési počítačové modely, aby předpověděl, co jsou podle jejich výnosů ty údajné komplexní problémy, s nimiž se potýká celá planeta, čili tu tzv. „světovou problematiku“.
Nabídli názory odvozené z akreditované práce Massachusettského technologického institutu (MIT) systémové dynamiky „Model Svět3“. Ten předpokládal, že globální populace vybrakuje přírodní zdroje a zamoří životní prostředí až do té míry, kdy nevyhnutelně dojde k „přestřelení a ke kolapsu“.
To není žádný vědecký „fakt“, nýbrž spíše předurčený scénář. Zatím se žádná z předpovědí nesplnila.
Kolem a kolem vědecky a statisticky byla ta tvrzení v Mezích růstu předurčená. Model Svět3 se pevně zasadil do centra veškeré politiky životního prostředí a trvale udržitelného rozvoje, aniž by se o něm ale smělo jakkoliv pochybovat.
Roku 1983 byla svolána Brundtlandtovská komise bývalou norskou ministerskou předsedkyní Gro Harland Brundlandt a tehdejším generálním tajemníkem OSN Javier Pérez de Cuéllarem. Oba byli členy Římského klubu. A oni ten Model Svět3 založený na nesmírně pochybných předpokladech stanovili jako jednotný pro všechny vlády celého světa k prosazení politik trvale udržitelného rozvoje.
Roku 1987 tato Komise vydala Zprávu Brundtlandtové též známou jako Naše společná budoucnost. Ústřední myšlenka trvale udržitelného rozvoje vytčená v této zprávě byla kontrola (snížení) populace. Toto politické rozhodnutí zbavit se lidí získalo mezinárodní uznání a odměny pro autory.
Výchozí předpoklady pro tyto politické návrhy se na veřejnosti sice jakkoliv nezpochybňovali, ale akademická a vědecká debata vřela, ta se však držela téměř úplně pod pokličkou a neinformovalo se o ní. Přičemž v tom, s čím byla veřejnost obeznámena, byly vědátorské předpoklady a spekulace brány jako prokázaný fakt. Teď už je nemožné tyto neprokázané předpoklady zpochybňovat a zjevně i všechny ty nepřesné modely, aniž by člověk nebyl obviněn, že je „klimatický popírač“.
To vedlo k Rozvojovým cílům pro milénium a nakonec to roku 2015 otevřelo cestu k přijetí Cílů trvale udržitelného rozvoje Spojených národů (SDG). Následně se to promítlo do vládních politik. Např. britská vláda roku 2019 hrdě oznámila svou politiku závazku k nulovým čistým uhlíkovým emisím jakožto cílům trvale udržitelného rozvoje.
SDG má už své dopady i na regionální a lokální úrovni v krajích, městech, obcích a v okresech po celé Velké Británii. Skoro každá radnice v zemi má „plán trvale udržitelného rozvoje“.
Bez ohledu na to, co si o takových globálních hrozbách myslíte, jestli se s nimi potýkáme, nebo ne, tak původ a distribuční kanály vzniklých politik jsou jasné. Tahounem této politické agendy byl soukromě financovaný, globalistický think-tank, načež ta agenda vedla k vytvoření globálního politického rámce přijatého vládami celého světa, který má dopady na komunity téměř ve všech koutech Země.
SDG je jen jedním z mnoha příkladů globální vlády GPPP v akci. Role zvolených politiků je v tomto procesu zanedbatelná. Ti slouží pouze k realizaci této politiky a k jejímu prodání u veřejnosti.
Nezáleží na tom, koho jste zvolili, politický kurz je stanoven na úrovni globální vlády. Taková je diktátorská povaha GPPP a nic nemůže být méně demokratického.
Článek „Globální veřejno-soukromé partnerství“. Jaký vliv má na naše životy? se nejdříve objevil na AC24.cz.
