Časopis Šifra Milan Vidlák
Koronavirová krize nabrala v České republice, ale i jinde ve světě, nečekaný směr. Po názorech některých odborníků, kteří od počátku kritizovali tvrdá opatření směřující k omezení svobody obyvatelstva a zpochybňovali celý humbuk kolem pandemie, najednou otáčejí i ti, kteří kontroverzní opatřené od zákazu vycházení po nošení roušek hájili jako nutnost v boji proti koronavirovému „zabijákovi“. Roman Prymula, náměstek ministra zdravotnictví, epidemiolog a donedávna šéf Ústředního krizového štábu však nyní v rozhovoru pro DVTV prohlásil, že by bylo dobré uvažovat o tom, co v mnoha evropských i mimoevropských zemích dělají od začátku – nechat koronavirus normálně šířit mezi populací a takzvaně ji promořit.
To, co prohlásila již na začátku německá kancléřka Angela Merkelová, tedy že se koronavirem nakazí 70 % německé populace – a za co se dočkala kritiky ze všech stran včetně české vlády –, nyní začali nenápadně hlásat i Češi. Ti přitom po celou dobu obyvatelstvo přesvědčovali, že musí být všichni zavření doma a v rouškách, protože jedině tak se zachráníme. Proto vláda nařídila roušky nosit zpočátku i v lese a v autě, kde hrozilo větší nebezpečí nákazy z bacilů v roušce než koronavirem.
V momentě, kdy byli lidé již tak vyděšeni, že v rouškách myli i okna a udávali sousedy, že na balkoně kouří bez roušky, bez roušky okopávají záhony, nebo dokonce doma větrají (!), je najednou všechno jinak. Podezření, že se zde od začátku nehraje čistá hra, ale dochází k jakémusi sociálně-ekonomickému planetárnímu experimentu, proto neustále roste.
Obzvláště podezřele to začne vypadat, když se pořádně podíváme na čísla. Není zvláštní, že v zemích, kde vlády nesahaly k drakonickému omezování lidské svobody a pouze „utlumily“ národní ekonomiku, není situace o nic horší než v zemích, kde jsou drženi občané doma a nic nesmějí? A naopak v Itálii a Španělsku, kde jsou opatření nejtvrdší, vypadají statistiky úmrtnosti a nakažených na první pohled opravdu hrozivě? Znamená to snad, že kdyby třeba v Německu, kde byla od začátku jen mírná omezení, zavedli drsnou karanténu, nikdo další by se nenakazil? A v Itálii, kdyby mohli všichni ven, by snad situace byla ještě horší? Jakou má tohle logiku? Má snad koronavirus raději špagety než Bratwurst?
Nejzajímavější odpovědi můžeme v tuto chvíli nalézt ve statistikách, se kterými se šíbuje tak mocně jako s výzkumy veřejných mínění před volbami, kde vám vždycky vyjde jenom to, co potřebujete.
Zrovna právě v Itálii, o které se v souvislosti s koronavirem mluví po celou dobu nejvíc, je úmrtnost na koronavirus cca 124 lidí na milion obyvatel (počty se průběžně mění) a číslo se s postupující dobou výrazně zmenšuje. V jiných zemích je úmrtnost tak mizivá, že ji téměř nelze ani na milion lidí počítat. Zatímco u chřipky se počítá nemocnost na sto tisíc obyvatel, u koronaviru se zatím zcela nestandardně zdůrazňuje téměř každý jednotlivý případ.
Například Němci mají podle Institutu Roberta Kocha kapacitu provést až 160 tisíc testů týdně. Tudíž Německo v době, kdy mělo 33 tisíc změřených případů koronaviru, provedlo víc testů než v té době Itálie se zhruba 69 tisíci nakaženými. Kdyby Italové víc testovali, navíc plošně, zjistili by víc případů, a tudíž smrtnost viru by byla mnohem nižší. (Případně naopak, kdyby testovali plošně a málo.) Pokud ale testují jen nemocné s většími komplikacemi a ještě málo, z viru máme najednou „smrtícího zabijáka“. Jestliže tedy Němci testují plošně, a nevybírají si jen staré a těžce nemocné, jejich čísla udávající minimální smrtnost 0,4-0,5 %, tedy dvacetkrát méně než v Itálii.
Velká statistická iluze se dá také vykouzlit tím, jestli nějakou skupinu z testování vynecháte, či na ni naopak kladete důraz. Německo netestuje, na rozdíl od Italů, umírající pacienty nebo ty, kteří zemřeli na jinou nemoc. Když měl pacient rakovinu, nezjišťují, jestli měl i koronavirus. Je to logické: proč by někdo třeba u zavražděného člověka zjišťoval, jestli měl před smrtí hemoroidy?
A jakou výpovědní hodnotu můžou mít čísla například u nás, když byla v Praze dvě testovací místa? Nyní by měla být čtyři, to ale na mizivé výpovědní hodnotě takových statistik nic nemění, zvlášť když se testy na virová onemocnění běžně vůbec nedělají a příznaky podobné chřipce spadávají do škatulky „infekce dýchacích cest“. Z takového tvoření statistik navíc vyplývá pouze to, že čím větší počet testů udělám, tím víc nakažených najdu.
Slavný fyzioterapeut Pavel Kolář, jeden z nejuznávanějších světových expertů na lidské tělo, upozornil například na skutečnost, že tímto „individuálním“ přístupem ke koronaviru jsou celková čísla, kterými politici a média děsí veřejnost, významně zkreslena. „Je nadmíru jasné, že zvýšeným testováním zjistíme, že lidí s koronavirem přibývá, což bude interpretováno tak, že se vir rozšiřuje. V dnešní době je mezi námi rozhodně mnohem více lidí s koronavirem, než uvádějí oficiální statistiky. Jen proto, že dostatek populace nebyl dostatečně vyšetřen, protože řada nositelů viru je i bez příznaků, se o nich neví.“
To potvrdila svou studií i profesorka teoretické epidemiologie na Oxfordské univerzitě Sunetra Guptaová. Její tým tvrdí, že velká část lidí – konkrétně až polovina Britů – se už koronavirem nakazila. To by znamenalo, že klidně může jít o starší virus, jehož přítomnost většina lidí ani nezaznamená, případně už nemoc prodělali dříve, aniž by o koronaviru, který má najednou oproti jiným virům prvotřídní marketing, vůbec tušili. Bylo by to docela vtipné, kdybychom se všichni najednou nechali otestovat a zjistilo by se, že už mnoho z nás virózu, které se teď říká Covid-19, měli už třeba předloni…
Nejvíc mě pobavil, dá-li se to tak říct, článek profesorů Ladislava Machaly a Jiřího Beneše z Kliniky infekčních nemocí 3. LF UK Nemocnice Na Bulovce, o kterém 18. března referoval web Českého rozhlasu. V textu určenému směrem k veřejnosti, která ho zřejmě nečetla, píší: „Nemoc COVID-19 nemá typické klinické projevy, podle nichž by bylo možné ji aspoň přibližně odlišit od běžných virových infekcí, které jsou v tomto ročním období časté. V oficiálních materiálech evropských i světových autorit (ECDC, WHO) se stále píše, že nemoc se projevuje náhle vzniklou horečkou, suchým kašlem, dušností, slabostí a bolestmi ve svalech. My zdravotníci ale vidíme, že většina nemocných s prokázanou koronavirovou infekcí má jen lehce zvýšenou teplotu a k tomu známky zánětu nosohltanu čili rýmu, mírné bolesti v krku a někdy i kašel. Nejsme tedy schopni podle projevů nemoci vytipovat osoby, které prodělávají koronavirovou infekci, a odlišit je od lidí s běžným nachlazením.“ Tím je o „smrtící“ nemoci řečeno vše podstatné.
Pokud v populaci koluje jakýkoli běžný virus, jenom těch způsobujících infekce dýchacích cest zaznamenává Státní zdravotní ústav asi čtrnáct, je zcela normální, že postupně dojde k promoření populace, tedy běžnému rozšíření mezi lidmi. Chřipková sezona je každý rok a nerozlišuje si, jestli virózu způsobila chřipka typu B, nebo kroonavirus. Až teď…
Ovšem zatímco na začátku například česká vláda a její hlavní zdravotnický expert Roman Prymula pod hrozbou tvrdých trestů prohlašovali, že je třeba zabránit šíření koronaviru v populaci, nyní postupně otáčejí.
„Když se podaří ošetřit skupinu rizikových, zbytek populace by se s nemocí měl v nějakém časovém období potkat a prokázat, že je imunní. Češi by se měli s koronavirem potkat. Neříkám všichni, ale ti, pro něž nebude horší než chřipka. A to jsou lidé nižšího věku, lidé zdraví,“ řekl Prymula, který celou dobu tvrdil úplný opak, když vláda uzavřela školy, firmy, obchody a zakázala lidem chodit ven. „Změnil jsem na to trochu názor. Naše první údaje vycházely z trochu vyfabulovaných údajů z Číny. Ale ukazuje se, že koronavirem se promořuje poměrně vysoká část populace. Teď jsou první data z Itálie, vědci tvrdí, že nakažených je podstatně více, než ukazují oficiální data, že je jich možná deset milionů. Takže mrtvých není 15 procent, ale třeba 2 až 3 procenta.“ A to ještě Italové do statistik rvou lidi, kteří tam nemají co dělat.
Trochu vyfabulovaných údajů z Číny, říká pan Prymula? Se statistikami se od začátku kouzlí všude stejně. Otázka je proč. A taky proč v zemích, kde se s koronavirem nijak nebláznilo, například ve Švédsku či ve Velké Británii, najednou teatrálně provádějí podobné manévry jako v Itálii či Česku o měsíc dřív. Není to náhodou proto, že už bylo lidem divné, že v zemích, kde se s koronavirem nebojuje, je to stejné jako v těch, kde se lidi zavírají do domácího vězení? Boris Johnson, který tvrdil od začátku to co Angela Merkelová, a nakazil se koronavirem, se kterým normálně řídil zasedání vlády on-line a měl trochu zvýšenou teplotu, je najednou na jednotce intenzivní péče. Vidíte, jak je ten koronavirus nebezpečný? A podívejte na Švédy, jak tváří v tvář „zabijákovi“ otočili. To je důkaz…
Aby to nevypadalo tak hloupě, a termín proměřování, který použil Roman Prymula, neděsil zbytečně lidi, které předtím vláda ve spolupráci s médii vyděsila téměř k smrti, zavádí se pro to raději nový název – chytrá karanténa. Výsledek je ovšem stejný – tak jako tak s virem lidé přijdou do styku a jeho „nebezpečnost“ se brzy ukáže. Anebo neukáže, jak nasvědčují reálná data, nikoli bulvární titulky v médiích a silácká prohlášení. V případě chytré karantény se navíc budou moct lidé ještě víc špehovat, pěkně jako v Orwellovi. Jak to asi může dopadnout, když stát řídí lidé, jací ho řídí, začne špiclovat občany moderními technologiemi?
Celý „trik“ a psychologický účinek „koronaviru“ spočívá především v tom, jak se realita podá. Ono to vypadá hrozivě, když se řekne, že v Česku koronaviru podlehlo sedm lidí mladších 50 let. Jako v případě dvaačtyřicetiletého muže, o jehož smrti na koronavirus jsme se dozvěděli. Mluvčí Všeobecné fakultní nemocnice Marie Heřmánková ale poté sdělila: „Příčinou jeho úmrtí bylo krvácení do mozku při zánětu srdce. Bezprostřední příčinou jeho úmrtí nebyla nákaza covid-19, byť ji vyšetření u něj potvrdilo. Pacient byl hospitalizovaný na III. interní klinice VFN.“ A takhle je to se všemi, třeba padesátiletým mužem z Havířova, který zemřel 24. března. „Pro jeho záchranu nemocnice udělala vše, ale pomoci mu už ani specializovaná intenzivní péče nedokázala. Pacient měl totiž rozsáhlé nádorové onemocnění s pokročilými metastázami do dalších orgánů. Nákaza koronavirem jeho smrt bohužel uspíšila,“ uvedla mluvčí havířovské nemocnice Irma Kaňová. O kolik, o dva týdny? Nebo o měsíc?
Celá tahle rouškohra začíná připomínat spíše pořádnou blamáž. Globální blamáž. Podle průběhu epidemie v jednotlivých zemích světa se totiž začíná stále jasněji ukazovat, že víc než o zdraví lidí jde mnohem víc o světovou ekonomiku. O blížícím zadření ekonomického soukolí se mluvilo již roky a ve stínu koronaviru se naskytla krásná příležitost, jak ekonomiku utlumit a připravit ji na novou fázi kapitalismu. Jisté totiž je, že po koronaviru nezůstane kámen na kameni a například na trhu práce nastanou obrovské čistky. Americký Fed již vyhlašuje, že nezaměstnanost v USA může vyšplhat ke 30 %. Podle toho, co jednotlivé vlády během koordinované globální akce provádějí s národními ekonomikami, to je docela přiměřený odhad.
Více o ekonomickém aspektu koronavirové krize se dočtete v dubnovém čísle Šifry. (K objednání v našem eshopu bude v tištěné i digitální verzi od 8. dubna večer. Poštovné a balné je zdarma.)
Příspěvek Pandemie, nebo blamáž? pochází z Časopis Šifra
