Já nic, já vydavatel aneb Když chceš psa bít…

Nová republika Václav Dvořák

Aleš Macháček

16. 6. 2020 e-Republika

Nemám slov k nám všem pisálkům, kteří po Julianu Assangovi přijdeme na řadu, k nám, kteří jsme nedokázali předat zprávu o životní nutnosti poodkrývat skutečné dění ve světě třeba i odposlechy či hackerstvím.
„V druhém případě, tedy pokud (sociální média) chtějí diskusi moderovat a prosazovat či naopak potlačovat nějaké politické názory, stávají se nakladatelem, a v tom případě odpovídají za veškerý obsah a mohou jako každý jiný nakladatel čelit soudním sporům.“

(Trumpův dekret proti digitální cenzuře)

Algoritmy nastavují společnosti zrcadlo podle potřeby majitele sociální sítě. V lepším příkladě tedy tak, aby otevřený finanční profit byl co největší, v horším případě v prosazování cílů, které mohou být sponzorovány mnohem temnějšími silami s pravděpodobně zatajitelným příjem. Zdá se mi, že nejběžnější pocit veřejnosti je vyjádřen asi takhle: Ten jim to natřel…. Ti si dovolili moc, mě včera blokli na FB, hajzlové, a teď si dovolili na presidenta USA apod. Tedy zaprvé – proč ne. Moje sociální síť, můj sociální projekt. Tak to má za správného kapitalismu být. Když se ti to nelíbí, přispívej třeba do Rudého Práva. Svoboda slova pro všechny. Když Jourová řekne, že Trump lže, proč by měla mít povinnost něco dokazovat.

Ta svoboda je omamující. Od roku 1948 mohu u nás říkat, že president USA lže. Od roku 1998 to mohu říkat o presidentovi Ruské federace. A teď, po přímé volbě presidenta naší republiky, mohu také našemu prezidentovi spílat a pomlouvat ho, ba jsou i tací, co by ho zabili. Možná bych takové svobodě slova podlehl také. Brání mi v tom však nejen vrozená slušnost, ale i nedůvěra v tvrzení, že od svobody projevu se odvinou ty ostatní svobody. Za druhé toto vše přišlo ve chvíli, kdy soud v Londýně jedná o životě jednoho nakladatele, který po letitém pronásledování vojensko-průmyslovým komplexem byl zasazen do skleněné klece a ani neslyšel, co jeho obhajoba uvádí, notabene neměl možnost s obhájci komunikovat. Soudkyně Vanessa Baraitser hrozila soudním postihem každému, kdo by se pokusil vyfotografovat klec a podat zprávu o skutečném fyzickém a duševním stavu pronásledovaného nevinného. Naštěstí to zástupce Anonymous udělal předtím. Ta klec je horší, než měl Eichmann v Norimberku.

Proč říkám nevinného? Protože Julian Asssange není odsouzen za nic. Nejblíže k přesnému označení situace by byla zadržovací vazba. Čeká se na rozsudek o vydání do USA, kde jsou údajně v uzavřených obálkách uvedeny žaloby v 18 paragrafech včetně špionáže s celkovou hrozící délkou trestu 175 let. Vydání do země, kde Pompeo podezřelého nazývá teroristou a do země, kde rozsudky smrti jsou běžnou praxí. (ZDE)

Ono totiž nejde vždy o to, kolik budeš mít dobře zaplacených právníků. Jedovatá síť upředená vojensko-průmyslovou mašinerií v okamžiku, kdy světem oblétlo video o kosení žurnalistů kulomety amerických vrtulníků, se pomalu ale jistě utahuje.

V dubnu 2017 tehdejší ředitel CIA Mike Pompeo označil Wikileaks za nepřátelskou zahraniční zpravodajskou agenturu a Juliana Assange za podvodníka. Jen vzpomeňme na americkou zakázku pro Siemens na rekonstrukci Quantánama, možná i tato zakázka je malým článkem této smrtelné sítě. Scénář je dávno napsaný. Protože kdo má více naděje na pohled mrtvých těl svých nepřátel unášených proudem řeky? Dobře živení a ošetřovaní papaláši v Bílém domě nebo těžce nemocný muž na samotce britského vězení? Po vypovězení z ekvádorského velvyslanectví a následném vyvlečení britskými policisty z budovy a převezení Assange do nejstřeženějšího vězení ve Velké Británii řekl: “Velká Británie musí odolat pokusům Trumpovy administrativy o vydání do USA.

Nemám pochyb o tom, že Julian by měl větší šance na přežití v případě volebního vítězství labouristické strany, i když Corbyn byl a je obviňován z nepochopitelného mlčení během volební kampaně o falešných obviněních Assange a Wikileaks. Pro mne jako jeho příznivce je neuvěřitelné, jak se všem těm „správným“ vydavatelům podařilo vytvořit obraz muže tak nějak na odpis, obraz někoho, o kom se ve slušné společnosti nemluví. Je to nejspíš ze strachu. Protože v hloubi duše všichni víme, že za jistou hranicí otevřenosti je smrt nebo její postupný ekvivalent.

Nemám pochyb o tom, že BOJO (Boris Johnson) a spol. jej vydají Američanům. Možná, že Assange na cestě do země svobody dostane slavnostní pohřeb a naši vůdcové budou mluvit o nutnosti spojit se proti společnému nepříteli. Nemám slov k australské vládě, jež nechá svého občana takto trpět. Nemám slov k nám všem pisálkům, kteří po Julianu Assangovi příjdeme na řadu, k nám, kteří jsme nedokázali předat zprávu o životní nutnosti poodkrývat skutečné dění ve světě třeba i odposlechy či hackerstvím.

Vznik Wikileaks byl odvážný a záslužný čin. Proto v dubnu 2017 tehdejší ředitel CIA Mike
Pompeo označil Wikileaks za nepřátelskou zahraniční zpravodajskou agenturu a Assange za podvodníka. Nikdy jindy už nebude lepší čas si uvědomit, komu patří naše díky a sympatie.
¨

Některé z našich článků k tématu:

Odkaz na zdroj