Časopis Šifra Milan Vidlák
Ač se na první pohled může takzvaný systém epidemiologické bdělosti chřipky a akutních respiračních onemocnění, ve kterém lékaři a hygienici monitorují výskyt respiračních virových infekcí v populaci, jevit podle svého názvu či mediálního obrazu jako něco velmi sofistikovaného a složitého, pravý opak je pravdou.
Nic takového, co by připomínalo „hon na viry“, jaké zažíváme v případě koronavirové pandemie, se v něm ani vzdáleně neděje. Jednak by to bylo velmi drahé, a jednak není nic takového potřeba. Není k tomu prostě žádný důvod. Smyslem epidemiologické bdělosti je především sledovat, zda se výrazně nezvyšuje počet akutních respiračních infekcí v populaci, který by mohl vést k epidemii. Pokud se tak stane a počet nemocných přesáhne kritickou hranici, od které se mluví o epidemii, mohou zodpovědné orgány omezit například návštěvy v nemocnicích či domovech důchodců. A většina z nás si jistě vzpomene, jakou jsme měli jako děti radost, když hygienici vyhlásili chřipkové prázdniny. Pravda, bezmála dva roky prázdnin, jako dostali po vzoru slavného románu Julese Verna školáci v době koronaviru, to nebyly, ale potěšil i týden.
K tomu, aby se omezilo nad běžnou úroveň případné šíření respiračních virů, není třeba žádné zběsilé testování ani kvantum laboratorních rozborů. Klíčem jsou primitivní hlášení praktických lékařů, kteří oznamují „od oka“ počty pacientů s respiračními potížemi, aniž by se rozlišovalo, jaký virus virózu způsobil. Klinické příznaky jsou totiž u respiračních onemocnění velmi podobné či stejné bez ohledu na původce. A tak od října do května prostě jenom volají lékaři na hygienu a hygiena lékařům, aby si vyměnili informace o tom, kolik lidí s příslušnými klinickými příznaky navštěvuje ordinace praktických lékařů.
Testy na to, jaký virus nemoc mohl způsobit, se provádějí jen u zlomku případů, a to především těch těžších, které skončí kvůli slabší imunitě v nemocnici. A také namátkově v rámci takzvaných sentinelových vyšetření, kdy vybraní lékaři pro dospělé i pediatři ze všech krajů zasílají do Národní referenční laboratoře (NRL) pravidelně každý týden výtěry od pacientů s příznaky chřipce podobného onemocnění (ILI) nebo akutní respirační infekce (ARI). Za celou epidemickou sezonu se takto v závislosti na její intenzitě v laboratoři sejde cca 550 až 700 vzorků. Na deset milionů obyvatel. Z tohoto 0,0055 až 0,007 % populace se pak usuzuje, které viry v populaci asi dominují.
Jelikož se mluví nejčastěji o chřipce, laik by snadno mohl nabýt dojmu, že to, co se vyhlašuje jako chřipková epidemie, způsobují viry chřipky. Logicky. Jde ale o mýtus, který nemá s realitou vůbec nic společného.
Podívejme se například na hlášení, které provedla Národní referenční laboratoř 11. února 2019, tedy v týdnu, kdy se rozbíhala chřipková epidemie, a v roce, kdy ještě chřipka nebyla covidem. Pouhým letmým pohledem se překvapivě dozvíme i to, že nebyla ani chřipkou. A to přesto, že byla vyhlášena její epidemie! (Všechny zprávy jsou zveřejněny na stránkách Státního zdravotního ústavu pod záložkami Témata zdraví a bezpečnosti – Nemoci a jejich prevence – Infekční nemoci – Akutní respirační infekce – Chřipka.)
Ve zprávě za šestý kalendářní týden předcovidového roku 2019 laboratoř konstatuje, že chřipková epidemie probíhá na základě hlášení od lékařů plošně ve většině evropských států. Včetně České republiky. Jenže… „V šestém kalendářním týdnu je nemocnost akutních respiračních infekcí (ARI) včetně chřipky v ČR na úrovni 1757 nemocných na 100 000 obyvatel,“ uvádí se v dokumentu. Jak vidíte, chřipková epidemie zahrnuje veškeré akutní respirační infekce včetně chřipky a chřipce podobných onemocnění. Spadá sem tedy nejen jakýkoli člověk s chřipkou, ale i pouhým nachlazením nebo rýmou, tedy jakoukoli virózou, se kterou zašel k lékaři.
Zpráva pokračuje: „V kategorii chřipce podobných onemocnění (ILI), která je k hodnocení výskytu chřipky citlivější, byť výrazně podhodnocuje skutečnou nemocnost chřipkou, je v aktuálním týdnu hlášeno 230 nemocných na 100 000 obyvatel…“ Neméně zajímavý je pak tučně zvýrazněný závěr celé zprávy: „Na území ČR přetrvává chřipková epidemie plošného charakteru.“
Výborně. Jen připomínám, že k číslu 230 došla laboratoř podle hlášení praktických lékařů, kteří sami odhadují diagnózu od oka nebo si hodí korunou, jestli zařadí virózu do „chřipkové“ skupiny ILI nebo „nachlazovací“ ARI. Někdo se řídí definicí klinických příznaků, které jsou uvedeny ve vyhlášce č. 473/2008 Sb., o systému epidemiologické bdělosti pro vybrané infekce; jiný spíše svou intuicí nebo se rozhoduje podle závažnosti infekce a lehčí virózu chřipkového typu zařadí spíše mezi ARI, zatímco těžší nachlazení ARI do chřipkové skupiny ILI. No a některý praktik ví, že je to celé rozlišování hloupost, viróza je prostě viróza a nezáleží na tom, jestli ji způsobil virus chřipky nebo koronavirus, protože je to úplně stejné, a tak si něco vymyslí.
Tato čísla pak Národní referenční laboratoř a Státní zdravotní ústav prezentují jako počty nemocných ILI a ARI. Nemocných je v reálu pochopitelně mnohem více, protože ne každý chodí s virózou k doktoru; spousta lidí, například podnikatelů, kteří nemusí ukazovat zaměstnavatelům neschopenku, nemoc jenom vyleží. Kdybychom sem započítali ještě občany, kteří se s nějakým respiračním virem v chřipkové sezoně setkali a který by u nich byl k nalezení například v nosních sliznicích, ale neprojevily se jim žádné příznaky, a kdybychom po takovýchto jedincích pátrali plošnými testy, jen těžko bychom v téhle i jiné zemi našli v zimním období někoho „čistého“.
Když to shrneme v číslech a nahlédneme-li do zpráv NRL o chřipkové aktivitě a výsledků laboratorních vyšetření podle typu viru, zjistíme, že během silné epidemické sezony 2018/2019 Národní referenční laboratoř vyšetřila na přítomnost nějakého respiračního viru pouhých 1534 vzorků, složených z 579 vzorků ambulantních (sentinelových) i 424 hospitalizovaných (nesentinelových) pacientů, plus nějaké drobné, které laboratoř posbírá (52 oddělených ambulantních výtěrů a 332 konfirmací, tedy vzorků, kde se dourčují jednotlivé subtypy chřipky A a B). Z více než deseti milionů obyvatel. Teprve v nich bylo prokázáno zastoupení jednotlivých respiračních virů. Tedy alespoň podle NRL. Prokázáno je totiž možná až příliš silné slovo. Jelikož se provádí testování například ne zrovna dvakrát spolehlivou metodou PCR, o jejíchž úskalích jsme se bavili již mnohokrát, nikdo to nemůže tvrdit s určitostí.
Další detekční metodou je takzvaná ELISA, označovaná též jako EIA, kde se stanovují interakcí s enzymy protilátky proti konkrétnímu patogenu nebo se detekují přímo v tomto případě virové antigeny – a to v séru, tkáních nebo tkáňových tekutinách. I zde, stejně jako u covidu, narážíme na chronický virologický problém – nemožnost očištění a izolace konkrétního viru tak, aby bylo možné vědeckým způsobem určit, že právě on je původcem nemoci, a nikoli třeba kombinace více virů či virů a bakterií…
Ale zkusme teď na chvíli připustit, že virologie jednotlivé viry spolehlivě určit a rozeznat dokáže, tak, jak nám tvrdí, a držme se oficiálních čísel. Jak tedy dopadl rozbor oněch 1534 vzorků?
Nechme promluvit závěrečnou hodnotící zprávu za chřipkovou sezonu 2018/2019, kterou vydal Státní zdravotní ústav. „V kohortě sentinelových pacientů (to jsou vzorky ambulantních pacientů, které zasílají spolupracující praktičtí lékaři) vyšetřujeme standardně celé běžné spektrum respiračních virů: chřipku A (subtyp H1 a H3), B (linie Yamagata a Victoria) a C, respirační syncytiální virus, lidský metapneumovirus, rhinoviry, adenoviry, koronaviry, viry parainfluenzy a lidské bocaviry. V letošní sezoně jsme ve skupině sentinelových pacientů chřipku jako takovou diagnostikovali ve 135 případech z 579 (23 %) a nechřipkové viry ve 255 případech z 579 (44 %). Výsledek byl negativní ve 189 případech (33 %).“
Aha, takže na chřipkové epidemii v sezoně 2018/2019 se některý ze sledovaných virů chřipky podílel z necelé čtvrtiny. Skoro polovinu tvořily nechřipkové viry a přibližně třetinu onemocnění v celé chřipkové epidemii vyvolalo něco jiného než sledované chřipkové viry, syncitiální viry, metapneumoviry, rhinoviry, adenoviry, koronaviry, parainfluenza viry či lidské bocaviry. Chápete to?
Co na to autoři zprávy ze Státního zdravotního ústavu? „Podzimnímu období dominovaly nechřipkové respirační viry. Podle očekávání představovaly nejpočetnější skupinu rhinoviry (29,5 %), následovaly poměrně vysokým zastoupením viry parainfluenzy (9,8 %), pak koronaviry (5,7 %) a adenoviry (5,2 %).“ Jinými slovy, nejčetnějším původcem onemocnění, které tvoří v tabulkách chřipkovou epidemii, a to ve 30 procentech, byly rhinoviry. Právě ty jsou (údajně) nejčastějším původcem onemocnění s názvem rhinitis, což není nic jiného než obyčejná rýma.
Očkovací ruleta?
To, že je takzvaná chřipková epidemie z velké části vlastně rýma a z největší části epidemii chřipky tvoří nechřipkové viry, nás přivádí ke zcela zásadní otázce: Jestliže SZÚ přiznává, že podíl chřipky na epidemiích se pohybuje okolo 23 %, což lze podle ústavu považovat „za hodnotu víceméně průměrnou“, a „převahu vykazoval subtyp A/H1 (17,2 %)“, jaký smysl má očkovat se proti tomuto subtypu chřipky, který je považován za dominantní, a podle něj se designují vakcíny na aktuální sezonu? Tedy v případě, že vědci vůbec trefí svoji prognózu a nevyhraje to nějaký úplně jiný podtyp?
Nechal bych, s dovolením, odpověď na tuto otázku bez citově zabarveného komentáře, nechť si na to laskavý čtenář udělá na základě faktů názor raději sám. Jednu doplňující otázku si ale přece jen neodpustím: Vážně nepřijde nikomu divné očkovat se proti jednomu patogenu, když tutéž nemoc vyvolává v 82,8 procentech patogen úplně jiný? I kdyby vakcína čistě teoreticky „pokryla“ chřipku vyvolanou typem chřipky A, jaký má pro očkovaného smysl, když může kdykoli dostat „chřipku“ vyvolanou jinými typy chřipky, ale i kupou dalších respiračních nechřipkových virů, například koronavirů?
Stejně analogicky bychom se mohli ptát: Jaký smysl má nechat se očkovat proti konkrétnímu koronaviru, když můžu dostat chřipku z jiného koronaviru, rhinoviru, adenovirů nebo virů chřipky? Obzvláště když uvážíme, že absolutně nikdo netuší, jakého je většina onemocnění z oněch 1757 nemocných na 100 tisíc obyvatel původu, neboť se v celé republice provedlo jen 1534 vyšetření?
Nemůže být tedy důvodem odlišování chřipky od ostatních akutních respiračních infekcí, i když je od sebe podle klinických příznaků nikdo nerozezná, právě ospravedlnění existence či propagace vakcín proti chřipce? Jakmile řeknete infekce způsobená rhinovirem neboli česky rýma, každý nad tím mávne rukou. Infekce vyvolaná adenovirem? Nebo respiračním syncytiálním virem? Nuda. Ale chřipka, i když je to z klinického hlediska totéž? Ta má úplně jiné renomé. Nebo aspoň měla, než přišel marketingově bezkonkurenční koronavirus SARS-CoV-2…
Nás by teď ale mělo zajímat především to, jak se chřipková epidemie změnila v sezoně 2020/2021, kdy se najednou zničehonic o chřipce mluvit přestalo a na titulních stranách ji vystřídal koronavirus. Koronaviry běžně spadají do nechřipkových respiračních virů, jež jsou v populaci, jak jsme si ukázali výše, zastoupené mnohem početněji než viry chřipky.
Porovnáme-li stejné období roku 2020 s rokem 2019, který jsme detailněji rozebírali výše, zjistíme, že chřipková epidemie, která stejně jako o rok dříve vypukla v pátém týdnu roku, byla ještě o chlup silnější. Nemocných bylo 1896 na 100 tisíc obyvatel, tedy o 139 více. Plošnou chřipkovou epidemii vyhlásili hygienici v České republice 31. ledna 2020 a počet nemocných překročil hranici epidemie ve Středočeském, Karlovarském, Královéhradeckém, Libereckém, Moravskoslezském, Pardubickém, Plzeňském, Ústeckém, Zlínském i Jihočeském kraji. Hygienici proto doporučili zákaz návštěv v nemocnicích.
Chřipková epidemie probíhala i v 7. týdnu, tedy od 10. do 16. února, ale již v osmém týdnu začala slábnout a v devátém, tedy od 24. února do 1. března, bylo po epidemii. V desátém týdnu od 2. do 8. března bylo „jen“ 1226 nemocných na 100 tisíc obyvatel, tedy bezpečně pod hranicí epidemie. V roce 2019 pak ustoupila plošná epidemie mezi 25. únorem a 3. březnem (v 9. týdnu), tedy prakticky ve stejném období. Protože tak je to v tomto období naprosto běžné a normální. A to nejen v České republice, ale i v jiných zemích.
A tak, kdyby nebylo potřeba ochladit a restartovat globální ekonomiku a přejít na nový světový pořádek, po skončení chřipkové epidemie by se chřipka podle všeho zdvořile odebrala do ústraní a epidemie, do které se počítají společně všechna chřipce podobná onemocnění a akutní respirační onemocnění vyvolaná všemi viry bez rozdílu, by se přihlásila o slovo zase až v pátém nebo šestém týdnu roku 2021. Do té doby bychom smrkali a kýchali individuálně, neepidemicky, a vše by bylo jako dřív.
Namísto toho jsme ale sledovali z epidemiologického hlediska naprosto šokující a neuvěřitelný výkon. Chřipková epidemie právě skončila a její čísla se každým dnem snižovala, až by se kolem úrovně pěti- až šesti set nemocných na 100 tisíc obyvatel, což je považováno za běžnou sezonní úroveň, ve 20. až 22. kalendářním týdnu, tedy na konci května, přestala sledovat úplně. Jenže k tomu již právě nedošlo.
Ani Jára Cimrman…
Těsně po skončení „chřipkové“ epidemie se, naprosto proti přírodním zvyklostem, připojili čeští politici a odborníci k názoru, že vypukla celosvětová pandemie koronaviru. A protože Světová zdravotnická organizace vyhlásila pandemii, což je „epidemie velkého rozsahu zasahující do více kontinentů“, začala česká vláda tvrdit, že máme epidemii údajně nového viru SARS-CoV-2. Naprosto se tedy obrátila příčina a následek.
Pokud by u nás, jako třeba v pátém a šestém týdnu roku, probíhala silná epidemie akutních respiračních infekcí (ARI), a podobně na tom byly další evropské země, a totéž se dělo třeba ještě v Asii a Africe, mohla by teoreticky WHO vyhlásit pandemii. Ale obráceně? Jak může někdo na základě toho, že WHO vyhlásila pandemii (protože se podle ní virus epidemicky šířil na více kontinentech, což jsme zpochybňovali již v Šifře č. 3 a 4/2020), vyhlásit epidemii, když žádná neprobíhá? Tohle by nevymyslel ani největší Čech Jára Cimrman. A přesto se to stalo. Dál už to všechno znáte.
Ani s údajně novým virem SARS-CoV-2 se čísla udávaná Národní referenční laboratoří epidemii nepřiblížila. Ani nemohla, protože činnost respiračních virů v tomto období klesá. A jak byste chtěli vytvořit epidemii, když období epidemií právě skončilo? Jenže právě tady došlo k osudovému zlomu.
Přestože pravidla surveillance neboli systému epidemiologické bdělosti pro chřipku a akutní respirační onemocnění zůstala stejná, zcela se změnil přístup k nim. Pozornost se totiž začala soustředit na jeden jediný virus z celé rodiny respiračních virů, které se sledovaly dosud. A ten byl navíc ze surveillance vyňat a sledován samostatně. Je to podobné, jako kdyby se do nějaké doby všichni striktně řídili zákonem, ale jednoho dne všem najednou přeskočilo a buď se na něj vykašlali, nebo si jej začali vykládat úplně opačně.
To, že se veškerá pozornost zaměřila na jeden jediný koronavirus, který začal být u lidí plošně vyhledáván, což se nikdy dřív nedělo, mělo za následek dvě důležité věci. Jednak se přestali sledovat nemocní s příznaky, jako tomu bylo do té doby, a místo nemocných se naopak začali sledovat (či spíš pronásledovat) zdraví. A jednak se ti opravdu nemocní přestali zařazovat do tabulek, kam se zařazovali vždycky.
Z nemocných by po skončení období epidemií epidemii jen těžko někdo vytvořil, ale vytvoření epidemie zdravých? To tu ještě nebylo. Nemocní byli mezi testovanými samozřejmě také, ale ti by v každém jiném roce spadli do tabulek Národní referenční laboratoře, která mezi akutními respiračními infekcemi nedělá rozdíly. Teď z nich ale naopak zmizeli!
A tak již na začátku jara, kdy se za normálních okolností snižuje výskyt chřipce podobných onemocnění a akutních respiračních infekcí z epidemického množství na sezonní, chřipková onemocnění skokově prakticky zmizela z povrchu zemského. A místo nich nastoupil – teoreticky – covid-19.
Přestali se ptát
Každý, kdo měl pozitivní test na covid a nebyl zdravý, ale jevil klinické příznaky chřipce podobných onemocnění (ILI) nebo akutních respiračních infekcí (ARI), tedy vypadl ze statistik chřipky. A naopak skoro každý, kdo měl chřipku, ale nešel s ní k lékaři, který následně hlásí případy chřipkových onemocnění Národní referenční laboratoři, ale místo k lékaři zamířil na pofidérní testy, získal štempl na covid-19.
Potvrzuje to ve svých zprávách sama Národní referenční laboratoř, jež postupně přestávala mít kapacity na testování zasílaných sentinelových vzorků na chřipkové a nechřipkové viry, ale naopak se jí zvýšil přísun vzorků „covidových“. Tedy abychom byli přesní, vzorky byly úplně stejné, ale zvýšil se jejich počet a cílem v nich bylo hledat něco úplně jiného než dřív.
Ten nepoměr až bije do očí. V březnu, kdy se „pandemie“ rozjížděla, NRL vyšetřila 4500 materiálů na přítomnost SARS-CoV-2. Tedy viru, o kterém se tvrdilo, že je nový, ačkoli koronaviry v populaci kolují naprosto běžně a nový typ koronaviru nebyl vědecky nijak prokázán. Ale ostatní chřipky hledala laboratoř jen ve 44 vzorcích ze sentinelové surveillance! V nich objevila mimochodem 7 chřipek A, 1 chřipku B a zbytek dalších nechřipkových virů.
Záchyty v těchto sporadických vzorcích jsou také jediné „stopy“, které zbyly po předchozí epidemii chřipky, kdy všichni lékaři měli povinnost hlásit výskyt chřipek na hygieně. Jak píše NRL: „Výskyt akutních respiračních nemocí je aktuálně na nízkých hodnotách, nepochybně též v souvislosti s odkládáním zbytné zdravotní péče, resp. omezování ,kontaktní‘ ambulantní péče.“
A pak už chřipka na čas zmizela úplně, protože například v 17. kalendářním týdnu nebyl do NRL zaslán „žádný vzorek v rámci surveillance ARI/ILI, vyjma vyšetření na přítomnost SARS-CoV-2“. Jinými slovy, teď už nevyšetřujeme vzorky na přítomnost chřipkových a nechřipkových virů, ale dostali jsme jiný úkol: hledat místo nich (a najít?) jiný virus.
Nešlo ale jen o změnu v zasílání a vyšetřování „chřipkových“ vzorků. Ten nejzásadnější rozdíl shrnula již citovaná praktická lékařka, která se v předchozím článku podivovala celému systému nahlašování výskytu chřipek a nachlazení hygienickým stanicím, slovy: „Celý tento a minulý rok se hygiena na chřipku úplně přestala ptát.“
Ve zprávách NRL se jako mantra v každém dalším týdnu objevuje už jen věta: „Pandemie SARS-CoV-2 ovlivnila jak evropské hlášení, tak hlášení v ČR. Pozornost je stále dominantně upnuta na testování nového koronaviru, a proto lze veškerá data považovat za podhlášená.“ Těmito slovy končila loňská chřipková sezona a v jejich duchu proběhla i celá sezona letošní. Jaká bude ta příští, která právě začíná?
Pozoruhodné věci se děly (nebo spíš neděly) například v 5. a 6. týdnu roku 2021. Tedy ve stejných únorových dnech, kdy v roce 2020 i 2019 začínala typická plošná chřipková epidemie. Letos totiž nejenže nebyla žádná epidemie, ona nebyla ani žádná chřipka a jiné akutní respirační infekce. Tedy ty, kterými každoročně onemocní milion až milion a půl lidí. A víte proč? Přece proto, že lékaři přestali podávat svá pravidelná týdenní hlášení, jelikož se na počty chřipkových onemocnění přestali hygienici ptát. Jediné, kde mohly být jiné než „covidové“ virózy statisticky zohledněny, byly po svévolném zrušení týdenních hlášení praktických lékařů jednotky až desítky vzorků zasílaných v rámci systému epidemiologické bdělosti.
Systém epidemiologické „bdělosti“ je ale naštěstí tak geniální, že až přijde pokyn shora, že má pandemie koronaviru skončit, začnou se hygienici zase ptát lékařů na „chřipku“. Proměna chřipky v covid funguje totiž podle potřeby i opačným směrem. Stačí zase začít telefonovat.
Tento článek vyšel v Šifře č. 10/2021. Předplatné či jednotlivá čísla měsíčníku Šifra si můžete v tištěné či digitální formě objednat zde.
