Vyhlášení Krameriových cen za nezávislou žurnalistiku za rok 2020

Na slavnostním předávání cen se v jednom ze sálu Tyršova domu v Praze v úterý 30. června 2020, kde slavnost probíhala, mluvilo nejenom česky, ale i slovensky, neboť Krameriovy ceny jsou od samého začátku česko-slovenské.

V porotě zasedli:

- Tomáš Kňourek, místopředseda Rady Českého rozhlasu
- Jaroslav Plesl, šéfredaktor MF Dnes
- Radomír Pekárek, šéfredaktor První zprávy.cz
- Jaroslav Bašta, legendární komentár současného dění
- Stanislav Novotný, předseda Asociace nezávislých médií

Oceněni byli:

- - Jan Keller
  - Benjamin Kuras
  - Ivan Hoffman
  - Gustáv Murín
  - Lubomír Huďo
  - Ĺudovít Števko
  - Josef Habas Urban

Benjamin Kuras za mimořádné celoživotní dílo v publicistice a v literatuře faktů

Benjamin Kuras (*1944)

Vystudoval anglistiku na Univerzitě Palackého v Olomouci. Poté pracoval jako rozhlasový redaktor. Do Velké Británie emigroval v roce 1968, pracoval řadu let v české redakci BBC a v londýnském divadle Young Vic. V roce 1974 konvertoval k judaismu. Od roku 1990 publikuje v řadě českých periodik a vydal několik desítek knih o politice, civilizačních otázkách, médiích, ale i o tao sexu a gastronomii. V poslední době vydal např. klíčové publikace Poslední naděje civilizace, (Eminent, 2016, ISBN 978-80-7281-505-0) a Pohřbívání svobody, (Eminent, 2017, ISBN 978-80-7281-513-5). Patří mezi výrazné kritiky Evropské unie, multikulturalismu, islamismu a socialismu.

Ivan Hoffman za dlouholetou vynikající komentátorskou tvorbu

Ivan Hoffman (*1952)

je slovenský i český písničkář, fotograf a samizdatový vydavatel časopisu Fragment-K. Od roku 1994 spřízněn s Českým rozhlasem, kde působil jako žurnalista, moderátor. Posléze také ředitel Rádia Alfa. Dlouhá léta spolupracoval s Českým rozhlasem jako komentátor. Dnes působí ve stejné pozici v Deníku. Každé ráno na webu Deníku publikuje svoji aktuální poznámku ve formě hlasové nahrávky. Její doslovné znění uveřejňuje síť 72 regionálních Deníků sítě vydavatelství Vltava-Labe-Press. Vydal také knihy například v r. 2001 – Pomalý potlesk a v r. 2008 – Demontáž řetězu. „Máme svobodu slova“, pravil nedávno v Českém rozhlase. A proto neváhal vyjádřit svůj názor, že česká BIS je jen filiálkou americké CIA, a že tři schovaní pražští komunální politici nejsou hrdinové, ale provokatéři. Někdejší komunisty popotahovaný písničkář a jeden z hlasů Listopadu 1989 svými slovy vyděsil redaktorku Českého rozhlasu natolik, že se jej několikrát marně pokoušela zastavit.

Gustáv Murín za investigativní publicistiku a literaturu faktů

RNDr. Gustáv Murín, CSc. (*1959)

Slovenský přírodovědec, biolog, spisovatel, publicista a scenárista. Studoval na Přírodovědecké fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě, kde v 1984 získal titul doktora přírodních věd a posléze v roce 1991 se stal i kandidátem věd. Absolvoval studijní pobyty na ČAV v Praze a Brně, Universitě v Seville, Universitě v Záhřebu, Akademii věd v Německu, Akademii věd v Rakousku a Universitě v Cambridge. Byl podvakrát předsedou Slovenského centra Penklubu. Vydal řadu prozaických prací (Případ pohřbeného hřbitova, Návraty zo svetla, Svet je malý / Le monde est petit (vydáno dvojjazyčně), Návrat do budúcnosti ad.), v posledních letech získal popularitu i jako autor literatury faktu (věnuje se zejména tématu organizovaného zločinu, např. Mafia na Slovensku, Boss všetkých bossov – Mikuláš Černák, Gorily v podsvetí ad.). Nedávno publikoval v časopise Medias res zásadní studii Slovo a moc. Klade si zde na mnoha případech z minulosti i současnosti – od Goetha po Havla – otázku vztahu psaného slova a praktického výkonu politiky. Tento vztah charakterizuje slovy: „Je to pozoruhodný, tisícročia sa vlečúci duel. Had a myš. Had je chladný, vypočítavý, bezškrupulózny a hlavne – smrteľný zabijak. Myš pripomína Miky Mauza. Často a rada sa producíruje, mohla by sa tešiť z toľkého záujmu a dať si pokoj s hazardom, ale len čo zazrie hada, fascinovane sa sama blíži bližšie a bližšie až je vzájomný stret nevyhnutný. Zväčša podľahne, ale (ten paradox!) tie myši, čo nad hadom zvíťazili, samé sa na hada menia. Áno, hovoríme o pochabej ambícii spisovateľov a básnikov pretlačiť sa ku kormidlu dejín a trošku si na tom históriodróme zajazdiť.“

Ĺubomír Huďo za aktivní tvorbu v oblasti mediální kritiky

PhDr. Ľubomír Huďo (*1963)

Vystudoval filosofii na Univerzitě Komenského v Bratislavě. Novinářské začátky absolvoval roku 1988 v Slovenském rozhlase. Prošel několika deníky a časopisy, až se na delší čas usadil ve Slovenské televizi, kde byl v letech 1996 – 2013 zahraničněpolitickým redaktorem. Odtud dobrovolně odešel, protože, jak sám říká, odmítal dál snášet cenzuru, jíž byl vystaven kvůli odlišným názorům na bombardování Bělehradu 1999, později se – úplně jinak než většinová mainstreamová média – postavil k 11. září 2001, k válkám v Afghánistánu a v Iráku, jinak než oficiální média hodnotil zásah v Libyi a konflikt v Sýrii. Spolupracoval s časopisy Zem a vek a Vědomí, vysílal na vlnách nezávislého Slobodného vysielača, podílí se na rozhlasovém programu Infovojna.sk.

Vydal řádku knih věnujících se pozadí dějinných událostí, a také médiím, která o nich vypovídají často zkresleně, nepravdivě, ve službách politických zájmů. Konkrétně médiím věnoval už tři knižní tituly, nejprve Presstitúti verzus konspirátori (2014), poté Držte hubu a krok! (2015) a zatím poslední Mediálne krysy (2017). To je také první Huďova kniha, která vyšla v českém překladu. Autor v ní předkládá nemilosrdný obrázek toho, jak vidí roli současných médií a novinářů uprostřed informační války mezi západem a východem, v epoše prošpikované termíny jako hoax, fake news, dezinformace, konspirace, post-pravdivá doba atd. Postřehy, jimiž Huďo častuje realitu nejen na Slovensku, ale především v celé západní Evropě a v geopolitických kontextech s politikou USA, Ruska, Číny a dalších hráčů dnešní nové studené války, vám zcela jistě nedodají klidu, spíše naopak, ale dozvíte se mnohé, co bystě vědět měli, chcete-li rozumět světu, v němž žijete.

Ludovít Števko za aktuální publicistiku a literaturu faktů

Ľudovít Števko (*1939 )

Po maturitě na gymnáziu v Leviciích sštudoval na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě, pedagogický obor s aprobací výtvarná výchova – slovenština. V roku 1963 nastoupil jako středoškolský profesor slovenštiny na gymnáziu v Žilině. Vedle toho ilustroval povídky v tiskových médiích. Od roku 1965 začal pracovat v Československé televízi v Bratislavě jako redaktor Hlavné redakce vysílání pro děti a mládež. Je autorem desítek dokumentárních filmů a filmových portrétů předních uměleckých osobností, a také cestopisných filmů. Po roku 1989 několik let působil ve Slovenské televizi na poste zástupce šéfredaktora zpravodajství . Po politických změnách v roku 1998 se krátce ocitl na pověstném 28. poschodí budovy STV jako oběť politických čistek. Tehdy se začal intenzívněji věnovat publicistické činnosti na stránkách Literárneho týždenníka, týdeníku Extra, později měsíčníku Extra plus a Slovenských národných novín. V posledních dvou letech vyšly jak na Slovensku, tak v českém překladě dvě zásadní publikace, u nichž byl Števko hlavním autorem, s přispěním dalších kolegů. První nesla název Válka ve stínu Majdanu a otevřeně popisovala události na Ukrajině v období kolem kyjevských demonstrací, které pak de facto vyústily v občanskou válku. Druhá kniha se jmenuje Přepisovači dějin, což je jev, který známe velmi dobře i od nás. Překrucování dáno jasných historických událostí podle dnešního politického diktátu.

Josef Habas Urban za investigativní publicistiku a literaturu

Josef Habas Urban (*1965)

Je absolventem PřFUK, kde vystudoval obor inženýrská geologie a hydrogeologie. Bývalý reprezentant ve sjezdu na divoké vodě se začal psaní věnovat po ukončení vodáckého projektu “Czech Rafting“ (projekt průzkumu nejhlubších kaňonů na zemi).

Úspěšný cestopis, Nejhlubší údolí světa, přichází na svět v roce 1998. Ve stejném roce vzniká Urbanův první autorský film Závěť, jenž získal jednu z hlavních cen na MFF horolezeckých filmů v Teplicích nad Metují. Příběh vypráví o autorově sólovém prvosjezdu nepálské divoké řeky Buri Gandaki. Habermannův mlýn, dnes již kultovní kniha, se v roce 2000 stává nejen bestsellerem, ale jeho stejnojmenná scénáristická verze získává Urbanovi filmařské ocenění Orfeus, udělovaný v rámci Českých lvů (Cena Sazky). V roce 2007 vzniká celovečerní hraný film podle Urbanova námětu a scénáře Na vlastní nebezpečí . O tři roky později přichází do kin Habermannův mlýn, rovněž podle autorova scénáře a námětu (režie Juraj Herz). Autor však realizuje ještě jeden celovečerní projekt věnovaný sudetské tématice, 7 dní hříchů (režie Jiří Chlumský), jenž získal několik zahraničních ocenění, mj. slovenskou cenu Igriz a cenu na MFF válečného filmu ve Volokolamsku. Nakladatelství Albatros vydává v roce 2015 román Tenkrát v ráji, jenž je věnován osudům legendárního horolezce Josky Smítka, který byl na sklonku války popraven nacisty. Ve stejném roce je uveden do kin celovečerní film. Jho zatím poslední knihou je Návrat do Valbone, na němž začal autor pracovat již v roce 2016, kdy se poprvé vydal do Albánie. Cílem jeho cesty byla horská oblast Prokletije, kde se v roce 2001 ztratili tři čeští studenti. Tato skutečná investigativní práce vedla ke zjištění, že tři Češi byli obětí gangů zabíjejících lidi a obchodujících s jejich orgány. Pachatelé jsou, jak známo, dosud nepotrestání. Urban nyní pracuje na pokračování tohoto příběhu s použitím nově získaných dokumentů.

Jan Kelller za vynikající a dlouholetou analytickou publicistiku

Prof. PhDr. Jan Keller, CSc. (* 1955)

Sociolog, filosof, v letech 2014-2019 byl poslancem Evropského parlamentu. Obhájil doktorskou práci na téma koncepce dějin u Maxe Webera a habilitační práci O byrokratizaci státní správy ve Francii za starého režimu. Je autorem řady publikací na aktuální společenská, politická a sociologická témata. Působí jako profesor sociologie na Fakultě sociálních studií Ostravské univerzity. Sepsal dosud u nás nepřekonané Dějiny klasické sociologie (SLON, Praha 2004), navzdory své levicové orientaci si jako jeden z prvních položil otázku, kterou vtělil do publikace Soumrak sociálního státu (SLON, Praha 2006), dlouhodobě se zabývá často opomíjené tématice, jíž věnoval knihu Sociologie středních vrstev, (SLON, Praha 2012). Dne 28. října 2013 obdržel z rukou prezidenta Miloše Zemana státní vyznamenání České republiky – medaili Za zásluhy I. stupně za zásluhy o stát v oblasti vědy.

Jiří Mocek formou poděkování za poskytnutí uměleckého díla

Krameriova cena za nezávislou žurnalistiku za rok 2020 formou poděkování byla udělena za poskytnutí uměleckého díla na dálku Jiřímu Mockovi, jehož dílo vidíte na diplomu vedle textu.

Fotogalerie: foto Jiří Skupien