Časopis Šifra Milan Vidlák
„Řeknu vám příběh, který se stal, a sním klidně svůj klobouk, kdybych vám lhal. Jak zpívá pan Tučný a snad to není autorského práva porušení,“ zpívá v jednom songu možná nejzábavnější český písničkář Pokáč.
Příběh, který se objevil na webu pražské městské policie, se také stal, ale jestli je zábavný, záleží na tom, z jakého úhlu se na něj podíváte. Každopádně je velmi poučný.
Jeden z městských strážníků si zde postěžoval na neuvěřitelné peripetie, které prožila jeho rodina poté, co se dospělý syn nakazil koronavirem.
Jedenáctého července strážníkův syn navštívil dnes již legendární klub Techtle Mechtle, kde jedna šikovná cérečka dokázala vyřadit obratnou manipulací s brčkem ze hry hned několik pražských sportovních klubů. Jestli ji na sportovce nasadila konkurence, jednalo by se o proslulý trik s názvem Leningrad, který byl humorně popsán v komediálním seriálu z hokejového prostředí Lajna.
Hlavní hrdina, trenér Luboš Hrouzek v podání Jiřího Langmajera, šampion z Nagana se zkušenostmi z NHL, usiluje se Slavií o postup do extraligy. V play-off vede jeho tým 3:0 na zápasy v sérii s Ústím nad Labem a na severu Čech se chystá sérii ukončit. Jenže po příchodu do šatny před utkáním zjistí, že se všichni jeho svěřenci „drbou na koulích“. „Je to Leningrad,“ vyhrkne kustod v podání Michala Suchánka. „V 74. roce hrál Sverdlovsk v Leningradě baráž o ruskou ligu a hráči byli šťastní, že jim fanoušci objednali jako pozornost na pokoj prostitutky. Jenže pak se ukázalo, že to neudělali fanoušci, ale vedení leningradského klubu.“ A tak kluci ze Slavie chytili v Ústí filcky velké jako německé helmy. Ale teď zase chvilku vážně.
Následující týden po techtlích mechtlích se u strážníkova syna neprojevovaly žádné zdravotní potíže. Až 16. července pocítil bolest hlavy, kterou se snažil utlumit běžnými léky. Další indispozici údajně pocítil až v noci na pondělí 20. července. A tak zavolala rodina svému praktickému lékaři, který jim sdělil, že je to viróza a že to chce v klidu vyležet.
„Dobrá tedy, přišlo nám to sice divné, ale přece jen lékař je lékař. Syn zůstal doma,“ uvedl strážník. Rad praktického lékaře se ale naneštěstí dlouho neudržel a následujícího dne se policejní synek neohroženě vydal šířit „smrtící nákazu“, projevující se bolestí hlavy a zvýšenou teplotou, do nemocnice. Tam mu lékaři „překvapivě“ sdělili, že má chřipku a měl by ji vyležet. Ani s tím ale nebyla policejní rodina spokojena a hnala to „vejš“. „Diagnóza zněla chřipka a synovi byly předepsány léky a byl poslán domů. I když se nám to nezdálo, říkali jsme si, že pokud se mohl mýlit praktický lékař na telefonu, tak lékaři v nemocnici na ORL se již mýlit nemohou. A popravdě syndrom bílého pláště vám nedává moc prostoru pro jakoukoliv odbornou diskusi, nebo dokonce oponenturu,“ uvedl rozhořčený strážník.
Jak by řekl dobrý voják Švejk: „Von se každý může zmejlit, a musí se zmejlit, čím víc o něčem přemejšlí. To už je tak v přirozenosti lidský, že se člověk mejlí až do svý smrti. Proto říkám, že jsou lidi chybující, že se mejlejí, ať je učenej, nebo pitomej, nevzdělanej blbec. Mejlejí se i ministři.“
Ke kýženému nálezu ale vedla ještě dlouhá cesta, minimálně přes půl republiky. V momentě, kdy se v médiích objevily informace o šíření nákazy v pražském klubu, který syn strážníkův navštívil, snažila se rodina opět kontaktovat příslušné orgány. Žádný orgán ale zrovna nebyl dostupný. „Volali jsme všude, kam se dalo. On-line linky, info linky, hygiena atd. Výsledek vždy stejný – buď nefungovaly, nebo to nikdo nezvedal. Jediné místo, kam jsme se dovolali, byla opět spádová nemocnice. Čili ta, kde předtím na ORL synovi diagnostikovali chřipku. A zde, světe div se, nám poradili, abychom ráno kontaktovali synova praktického lékaře, čili toho, který ho nechal původně doma s virózou. Kruh se uzavřel.“
Ani to ale strážníkovi nestačilo. Nějaká obyčejná chřipka, když můžete mít novou, z dovozu?! A tak se rozhodl udělat z kruhu čtverec. Zatímco praktický lékař projevil nadprůměrnou inteligenci, městský strážník nadprůměrnou vytrvalost. Italského pachatele s čínskými předky jménem Virus Corona se snažil dopadnout stůj co stůj. Druhý den coby starostlivý otec zažádal o vyšetření na covid-19 nejen pro svého syna, ale i pro další členy rodiny. Praktický lékař jeho upřímnou snahu ale opět sabotoval a odpověděl, že „postup laboratoře a odběrového místa není v jeho kompetenci, a že ostatní členové rodiny budou testováni až podle výsledků testů syna“.
Během vymodleného testu, do kterého rodina investovala 4500 korun, se strážník dozvěděl, že výsledky budou až v sobotu. Otec s instinkty lovce, který měl rozuzlení životního případu na dosah ruky, ale nemohl dospat, a tak vzal syna do 60 kilometrů vzdáleného odběrového místa, aby se s Virem Coronou mohl pochlubit v celých středních Čechách. Zde se konečně zadařilo a případ dovedl do pozitivního konce.
Jak se ale říká, s covidem roste chuť. „Předpokládáte, že byli členové společné domácnosti posláni na testy? Předpokládáte špatně. Nic. Nula. Testy celé rodiny (šest členů) plus přítelkyně syna a její matky, jsme museli opět zajistit sami,“ píše hrdina našeho příběhu, který do dopadení pachatele zřejmě vrhl celé rodinné úspory.
Hyeny z hygieny?
Z celkem šesti členů rodiny obývajících jeden rodinný dům plus synovy přítelkyně a její matky byli kromě syna pozitivně naladěni i další tři členové. Bylo by jim ale líto nechat si tu velkou slávu pro sebe, a tak se rozhodli vše vykřičet do světa. Nejprve tedy na příslušné úřady. Hygienu ale nějaký neškodný Ital s čínskými předky nikterak neohromil. Obzvláště po pracovní době. „Jakmile jsme se dozvěděli výsledky, tak jsme opět kontaktovali místně příslušnou hygienickou stanici a předpokládali jsme, že nyní snad již konečně bude případu věnovat patřičnou pozornost. Co myslíte? Bohužel… Na druhé straně telefonu nám paní z hygienické stanice s ledovým klidem odvětila, že už je přece pátek 15.30, že má po pracovní době, že to bude řešit až v pondělí 27. 7., a všechny naše kontakty (čili potenciálně ohrožené osoby) si máme obvolat sami,“ pokračuje.
To by tak ještě scházelo, takhle zlehčovat úsilí našeho hrdiny. Aby dokázali svou oddanost v boji proti zločinu, pustili se do boje s nebezpečným Virem Coronou všichni členové domácnosti i bez zásahové jednotky, která se na ně vybodla, protože věděla, že má Virus sice skvělý marketing, ale ve srovnání s opravdovými zabijáky je to jen slabý čajíček, kvůli němuž se nevyplatí ani zvednout obočí. Přesto byli po potyčce tři členové domácnosti odvezeni záchrannou službou do nemocnice, protože se jim z pověsti, která pana Coronu předcházela, udělalo slabo a omdleli ještě předtím, než pořádně udeřil. Ještě ten den ale byli z nemocnice propuštěni.
Velmi je však zklamalo, že jejich velkolepou bitvu s bolavou hlavou a hrdinné setkání s mediálně proslulým nepřítelem nikdo pořádně neocenil. „Dnes je čtvrtek 30. 7. 2020, 16.00. Doposud se žádnému ze tří nově pozitivních členů společné domácnosti nikdo z hygienické stanice neozval. Nikdo z hygienické stanice jejich další kontakty netrasuje. Nikdo z odpovědných nic neřeší,“ uzavřel příběh oddaný strážník. A tak mu nezbylo než zkusit prosadit srdceryvnou story do médií, která mají pro podobná háelpéčka neboli hluboké lidské příběhy pochopení. Ty tři týdny urputné snahy tak za těch 15 minut slávy a pocit užitečnosti a dobře odvedené práce nakonec přece jen možná stály.
Ale našli se i škarohlídi. Třeba jeden v diskusi pod článkem, který o případu přinesly Novinky.cz, se vyjádřil dosti stručně: „Kdyby syna na začátku izoloval doma a nechal ho to vyležet, protože mu evidentně skoro nic nebylo, tak to bylo OK. Takhle s ním pobíhali po půlce republiky. Mohli vystavit další nákaze, třeba v nemocnici. (…) Kdyby se vykašlali na nějaký test, zalezli na tejden do baráku, tak se v podstatě nic nenajde. (…) Lidi jsou už opravdu padlý na hlavu.“
Stačilo přitom poslechnout moudrou radu rodinného lékaře. A takhle končí poučný příběh o tom, jak vznikla epidemie, kterou nikdo neviděl. Co z něj vyplývá? Že když dostanete chřipku, máte si uvařit čaj a jít si lehnout. Tak jak to dělají lidé od nepaměti. Jinak se z ní stane covid-19. Takhle se ale, přátelé, toho koronaviru nikdy nezbavíme. Protože kdo hledá, ten vždycky něco najde. A o tom celý tenhle příběh od začátku je.
Příspěvek Jak se Virus Corona, italský zabiják s čínskými předky, dostal z chřipky pochází z Časopis Šifra
